fbpx

Postalmklamm Klettersteig

Prvni most

Naše české ferraty a ferraty kousek za hranicemi už nám přišly málo, a proto jsme se s manželem rozhodli, že se vydáme na podzimní prázdniny do okolí Salzburgu. Měli jsme připravené dvě varianty programu – suchou a mokrou, podle počasí.

Nakonec jsme stihli během tří dnů dvě ferraty a jeden zamračený den jsme prošmejdili Salzburg, kde nás nejvíce zaujalo interaktivní přírodovědné muzeum s řadou zajímavých praktických ukázek z různých přírodovědných oborů. Turistů v region bylo málo, nejvíc bylo samozřejmě Čechů, řadu z nich vylákala skvělá předpověď počasí a státní svátek umožňoval vyjet na více dní. Naše první vzdušná ferrata byla Drachenwand a poslední den jsem se vydali na Postalmklamm, která nás lákala svým kaňonem a řadou netradičních přemostění. Příjezd do oblasti Postalm je zpoplatněn, tuším, že to bylo kolem 5 euro. Přejížděli jsme ze směru od Golling an der Salzach. Horská silnice v oblasti Postalm vedla pěknou přírodou s krásnými výhledy na již lehce zasněžené vrcholky. S sebou jsme měli vytištěného průvodce a tablet s mapou a GPS navigací, který nás spolehlivě dovedl na parkoviště k ferratě. Zde jsme pobalili veškeré vybavení, okoukli místní tabuli s popisem cesty a vyrazili.

Od parkoviště k nástupu ferraty je to po značené stezce tak 10 minut chůze po lesní pěšině. Jako první vás v kaňonu čeká delší a dost houpavý lanový most, kterým se dostanete přes říčku Rußbach. Cesta vás vede hlouběji do kaňonu, který se začíná svírat, světla ubývá a skála začíná na některých místech pěkně klouzat. Na to, že několik dní nepršelo, tak mi přišla skála dost mokrá, v deštivém období je to asi spíš canyoning. Za chvíli jsme byli zašpiněni a mokří od stékající vody. Ale to nám nevadilo, člověk s tím tak nějak počítá. V soutěsce nás čekala řada netradičních přemostění. U většiny z nich jsem se svojí menší postavou (160 cm) měla problém dosáhnout na horní lano, natož si cvaknout jištění do ještě výše položeného jistícího lana. Takže u většiny překážek jsem se musela držet jen lan od ferraťáku. Téměř na konci soutěsky je pěkný skok (pro někoho jen „extra dlouhý krok“), kterým je potřeba dostat se na druhou stranu soutěsky. Tam jsme trochu váhali, ale nakonec jsme vše bez problému zvládli. Potom už nás čekal kratší zajištěný výstup a výstup bez jištění pod nejtěžší část této ferraty. Pro zdatnější jedince je zde pokračování s vyššími stupni obtížnosti (F). Pod skálou, kam už proniknou sluneční paprsky a jsou výhledy na okolní horské svahy, jsme si dali svač inu a pozorovali skupinku krajanů. Někteří se na efkové části pěkně vyšťavili a volili ústup, nebo lehčí variantu výstupu. My jsme tento úsek obešli, těhotenské nevolnosti daly o sobě opět znát a už nebyly síly. Po dost prudké pěšině jsme obtížný úsek obešli a nad skálou se cesty opět spojují. V průvodci je zde také upozornění, že nad tímto úsekem je možné si cestu zkrátit a vrátit se dřív na parkoviště. My jsme však pěšinu nenašli a tak nezbývalo než vyrazit do finále, kde nás čekalo ještě trochu lezení a jeden most. Lesní pěšinou poblíž silnice, po které jsme přijeli, jsme se pak asi za 45 minut vrátili zpět na parkoviště.
Doporučení: Ferata je skvělá, stavitelé si vyhráli a je to zábava. Je vhodná pro lidi co mají strach z výšek, není to nic vzdušného a závratně vysokého. Taková hračička v zajímavém prostředí.

 


Přidat komentář

Zpátky na začátek