Snake Gorge – via ferrata v poušti Ománu

Cestou si musíte dívat pozor na velbloudy

Vydat se do Ománu jen kvůli via ferratam je zatím zbytečné, naleznete zde jediný exemplář těchto cest, a proto by to byla pro našince trochu větší zajížďka. Tato hornatá země plná všemožných skal i útesů má obrovský potenciál pro budování nových zajištěných cest. Bohužel zatím jsou skály prázdné, nechejme se překvapit, co nám jednou toto místo nabídne.
V době napsání tohoto článku najdete jedinou via ferratu v Ománu asi 150 km jihozápadně od hlavního města Muscatu. Nachází se v kaňonu Snake Gorge a nejsnáze se k ní dostanete po silnici číslo 13. Ovšem cestou se změní kvalitní asfaltka v prašnou cestu, takže bez auta s pohonem 4×4 jste ztracení.
Samozřejmě i my jsme do této arabské země přijeli kvůli jiným cílům, zkrátit si zimu, zažít dobrodružství, procestovat co nejvíce tuto krásnou zemi, zalézt si po vyhřátých skalách a vykoupat se v Arabském moři. Když nás cesta zavedla k Hadímu kaňonu, dozvěděli jsme se o via ferratě, kterou tu někde nechalo pro turisty postavit ománské ministerstvo turismu v letech 2004 až 2005.

Kamarádům, se kterými jsem po Ománu cestoval, se na ferratu nechtělo a šli místo toho lézt skalní cesty. Proto jsem si po snídani vzal jeepa, a vydal se z našeho tábořiště do vesničky Az Zammah, kde jsem se začal doptávat, kde bych ferratu našel. Zeptal jsem se čtyř lidí a každý mne poslal úplně někam jinam. Rozhodl jsem se tedy pomalu vrátit zpět a cestou se pořádně rozhlížet.
Protože jsem neměl žádné pořádné informace o ferratě, stále jsem jí hledal někde nahoře na okolních štítech. Jen šťastnou náhodou jsem na okamžik zahlédl hluboko pod sebou ocelová lana natažená napříč kaňonem. Zaparkoval jsem u velkého červeno bílého elektrického stožáru a asi deset minut scházel k začátku lan.

Via ferrata nejdříve několik metrů klesá k prvnímu lanovému traverzu. Protože jsem tu byl sám, musel jsem se nejdříve chvilku přemlouvat, než jsem se pověsil do tenkého lana napnutého nějakých šedesát metrů nad dnem kaňonu. Bez pořádného ferratového vybavení a kladky, jsem se pomalu sunul krůček za krčkem na druhou stranu.
Dál cesta traverzovala po skále vlevo a po několika desítkách metrů jsem se dostal k druhé zipline, kterou jsem překonal už s menším respektem. Podemnou v korytě řeky zrovna procházelo asi dvanáct lidí v neoprenech – klouzali se a skákali do vodních lagun. Inu canyoning najdete i v poušti.
Po zdoláni druhého lanového traverzu jsem lezl po skále směrem na sever. Trasa nebyla příliš těžká, kde je potřeba, jsou vždy ocelové stupy. Na jednom místě byl konec lana přivázán k napůl uschlému stromu. Asi po padesáti metrech mě čekala třetí zipline a na druhé straně jsem traverzoval vpravo. V těchto místech je skalní okno, skrz které vede ocelové jistící lano, je zde chládek a taky plyšová opice.
Dál pokračují lana opět na protější stranu kaňonu čtvrtou zipline, pak vlevo chvilku po skále až k poslednímu lanovému traverzu. Zde jsou lana hned dvě, jedno na ruce a druhé pro nohy, takže luxus. Ferratu jsem opustil asi desetimetrovým výstupem vzhůru na okraj kaňonu.
Asi dvacet minut jsem stoupal zpět k elektrickému pilíři, kde jsem měl zaparkované auto. Pak už mě čekala jen skvělá offroad jízda zpět do našeho kempu. Odpoledne jsem se opět přidal ke svým kamarádům, kteří mezitím stihli udělat nový skalní prvovýstup a nachytat pár pouštních blech.


Přidat komentář

Zpátky na začátek