fbpx

Watzmannn, dominanta národního parku Berchtesgadener Land

Watzmann

Watzmann, monumentální dominanta národního parku Berchtesgadener Land v Německu láká ročně tisíce různě ambiciózních turistů. Berchtesgaden je vůbec hojně navštěvovaný kraj a není divu, traduje se, že když andělé roznášeli krásu, jednomu se plná náruč vysypala právě zde.


Hřeben Watzmanna korunují tři vrcholy, mnozí turisté, často klienti outdoorových agentur, plánují výstup pouze k hlavnímu, prostřednímu, vrcholu Mittelspitze a z něj se vrací zpět. Naším cílem ale bylo přejít celý hřeben. Rozdělili jsme akci do dvou dnů. Když o tom zpětně přemýšlím, druhý den bych, mít víc času, klidně předělila na dva, ke konci jsme mleli z posledního a neměli už při návratu možnost projít si překrásnou soutěsku Wimbachtalklamm.
První den jsme kolem poledne přijeli do Schönau a vystoupali na chatu Watzmannhaus (celkem překonání 1300 výškových metrů), druhý den nás čekal přechod hřebene, sestup do údolí a návrat k autu. Využili jsme příjemné (placené, je tam automat) parkoviště kousek před McDonaldem v Schönau/Königsee. Jako startovní místo lze využít i obec Ramsau, my chtěli při příležitosti výstupu na Watzmann vylézt ferratu Grünstein, přece nepůjdeme k Watzmannhausu jen turistickou cestou, když tu je parádní sportovní ferrata!
Ať už zvolíte pohodovou cestu lesem, nebo se na Grünstein dostanete některou z variant ferraty (B, C/D a také D/E), budete pokračovat dobře značenou turistickou cestou, kochat se výhledy do okolní nádhery, kráčet pohádkovým lesem, pastvinami, kolem Kühroin Hütte a horských usedlostí. V závěru vás čeká stádo krav a nejprudší stoupání traverzovou cestou. Fantastický pohled na k nebi čnící špici Klein Watzmanna vás dovede až k Watzmannhausu. Přestože mi málem vyrazilo dech, jak je chata obrovská, doporučuji předem ubytování rezervovat, míří sem skutečně davy lidí. Platí zde sleva na Alpenverein. Co mě zaskočilo: chata nemá (v létě 2015) vodu ani na omytí rukou, ale má splachovací záchody (!!!). V hospodě neměli vodu bez bublin, takže i do camelbagu na druhý den jsme si zaplatili a nechali natočit sifon. Warning: vak se vlivem CO2 ve vodě nafukuje, hrozí jeho poškození (nejen hrozí, vak mi začal ve sváru znatelně prosakovat…), nutné CO2 upouštět!!!! Druhá věc, snídaně na chatě jsou až někdy pozdě, my měli před sebou 12hod túru, tak jsme pojedli ze zásob a ještě za tmy vyrazili.
Zhruba dvě hodiny stoupáme od chaty serpentinami nahoru, technicky nenáročným, ale prudkým skalním terénem, s několika místy přijištěnými fixním lanem, k prvnímu vrcholu Hocheck 2651m. Cestou vychází slunce, kolem nás vystupují z šera překrásné scenérie. Na Hochecku stojí dřevěná bivaková budka, je tu i cedule, že od tohoto místa začíná ferrata. Zde také končí úvodní zahřívací stoupání a začíná vlastní přechod hřebene. Pohybujeme se vzdušným exponovaným terénem, ohromeně zíráme do bezedných propastí, postupujeme po ostří hřebene, většinou jištěném fixními lany (max. B) a nejištěnými úseky max. II UIAA. Asi za hodinu se dostaneme nejprve značným klesáním a pak zas stoupáním na nejvyšší bod celého hřebene Mittelspitze 2713m. Sedáme si, pozorujeme vypasené, drzé kavky, koukáme do dáli na Dachstein, Höchkönig i Grossglockner. Svačíme a pijeme – nabíráme síly na další etapu. Pokud má totiž někdo pocit, že stoupání po stupňovitých plotnách a expozice terénu byly na hranici jeho sil, měl by zvážit návrat, protože dál ještě trochu přituhne.

My se vzájemně ujistili, že je vše v pořádku, a pokračujeme vzdušnými, částečně nejištěnými pasážemi, směrem k Südspitze. Ostré pasáže hřebene obcházíme z boku po policích, pak jdeme zase přímo po ostří hřebene, při pohledu do hlubin pod námi až mrazí. A už jsme na 2712m vysokém, třetím vrcholu Watzmanna, Südspitze. Zaplaví nás vlna nadšených emocí, ještě nám nedochází, co vše nás kromě krajiny jak z Avatara čeká při sestupu. První část vede příkře dolů do hřebeni, pak pokračujeme systémem žlebů, přes skalní schody zajištěné fixními lany slézáme o dost výškových metrů níž, soukáme se podél fixních lan ve vymletém kosodřevinovém porostu, údolí je přesto v nedohlednu. Nastupují nekonečná pole suti a nebezpečných kamenů, vše se drolí a valí pod nohama, je to ta nejhorší pasáž z celého dne, ale stále klesáme, až se po zhruba 2,5 hod začne sklon narovnávat, jsme v údolí a už turistickým chodníkem dojdeme k chatě Wimbachgrieshütte (1327m) a dva radlery nám vrací chuť do života. Donutíme se vstát a pochodujeme upravenou, frekventovanou turistickou cestou kolem v tuto pozdní odpolední dobu už zavřenou soutěskou Wimbachklamm. Od mostu Wimbachsbrücke jezdí do Königsee autobus, my na něj ale nečekali a šli jsme k autu do Schönau pěšky. Totálně zmoření, ale šťastní.
Watzmann není nijak technicky náročná hora, vyžaduje však dobrou kondici, túra je to dlouhá a celou dobu se pohybujeme hodně vysoko (z vrcholku Watzmanna spadá dolů ke Königsee 2000m vysoká stěna, nejvyšší stěna východních Alp, poprvé slezená v roce 1881). Opatrnost je na místě a jistá chůze ve skále je důležitá. Z hřebene nevede ústupová cesta, nezapomeňte proto pečlivě prostudovat lokální předpověď počasí a na Watzmanna vyrazte pouze, je-li příznivá. A ambiciózní přechod berchtesgadenského monumentu si koukejte náležitě vychutnat!


Přidat komentář

Zpátky na začátek