fbpx

Via ferraty – objevené kouzlo skal

Via ferraty – objevené kouzlo skal

Na začátku toho všeho, byl nápad na adrenalinový zážitek pro mého přítele. Volba padla na firmu HOTROCK.cz a jejich zážitek lezení po via ferratě v Děčíne na Pastýřské stěně.

Vyfasovali jsme instruktora Davida Michovského, který nám vysvětlil vše potřebné a hurá na stěnu. Mám velký strach ze vzduchoprázdna pode mnou, takže „Karlův most“ – přechod propasti po laně, byl pro mě skutečně hodně adrenalinový zážitek s hororovými prvky, naštěstí jsem po zdolání inkriminovaného místa nepotřebovala čisté spodní prádlo. Tady to vypadá jako „ těžká pohoda“, ale to bylo jen gesto pro fotografa. Ve skutečnosti byla ve mně hodně malá dušička.

 

Via ferraty – objevené kouzlo skal

Ale konec dobrý, všechno dobré a naše vrcholové foto.

Už po Děčínském zážitku jsme se rozhodli, že zkusíme ještě nějakou jinou via ferratu, u našich sousedů v Rakousku, protože jsme měli naplánovanou dovolenou v Alpách.

Volba padla na údajně nejkrásnější via ferratu blízko jezera Mondsee, ferratu Drachenwand tzv. Dračí ferratu. Protože jsme byli od instruktora v Děčíně poučeni o nutnosti prsních úvazů, velkým překvapením pro nás bylo, když nám byl zapůjčen v půjčovně přímo pod ferratou v Rakousku pouze sedací úvaz od paní pochybného vzhledu a neurčitého věku. Úvazy měla naházené v jakémsi zahradním domku, což tedy mě osobně na klidu zrovna nepřidalo. Bylo nám líto, že jsme si úvazy nezapůjčili na naší rodné hroudě, ale co už, nechtěli jsme se nechat připravit o zážitek z ferraty a jejich úchvatných výhledů na Měsíční jezero a celou přilehlou oblast. Takže, já s brbláním, že jestli spadnu, tak babu budu chodit do smrti strašit, vybaveni sedáky a helmami vyrazili vstříc dobrodružství.

Via ferrata je opravdu nádherná, lezli jsme v květnu a protože skoro pořád lezete na slunci, je tato ferrata poměrně náročná. Doporučujeme návštěvu spíše po ránu a všední den, víkendy bývá asi trochu fronta. My jsme byli v pondělí dopoledne a parkoviště pod ferratou bylo hodně obsazené, ale frontu na první dva výstupní žebříky jsme stát nemuseli.Zážitek to byl opravdu parádní a opět mě čekala zkouška odvahy na vzdušné lávce, která je bohužel o hodně delší než „Karlův most“, v závratné výšce nad propastí. Nemusím dodávat, že jsem se ani jednou nepodívala dolů, protože jsem tušila, že by mě už asi museli sundávat vrtulníkem. Sice je v prostředku lávky odraziště pro base jumpery, kdyby si to chtěl někdo zkrátit, ale takový blázen zase nejsem.

 

Zážitek to byl vskutku senzační, příští rok si chceme tuhle ferratu zopakovat s větší „kochací pauzou“ a následném koupání v jezeře Mondsee.

Dále jsme navštívili ještě ferrátku na saské straně, která byla dost kraťoučká a spíše turistická, přesto má určitě své kouzlo s výhledy na úchvatné Labské pískovce, které neomrzí.

 

V každém případě jsme moc rádi, že jsme díky HOTROCKu a Davidovi poznali tenhle „svět železných cest“, který je dostupný nejen horolezcům, ale i nám běžným smrtelníkům a můžeme oceňovat přírodní krásy z jiné perspektivy, zdolávat překážky, překonávat sami sebe a ještě se u toho celkem slušně bavit. Zatím to vypadá, že via ferraty jsou celkem návyková záležitost. 🙂

Zdraví ferraťácká mimina Jana + Kryštof z Praheee 🙂


Přidat komentář

Zpátky na začátek